Komu se nelení, tomu se zelení, aneb nám se to už opravdu ve vinohradu zelení.

Jistě každý z nás zná toto pořekadlo a určitě každý z nás si ho může vyložit po svém. Asi nějak tak, že kdo hodně a pilně pracuje, brzy pocítí důsledky své práce. V pozitivním smyslu.

A v našem případě to opravdu platí. Čím více se budeme věnovat našemu vinohradu, tím více nás odmění svojí úrodou, a to úrodou, která pohladí na duši, zalahodí na jazyku a úrodou, která v nitru duše vinaře stále ponechává zapálený ten pomyslný plamének nadšení a víry, že vše má smysl to vůbec dělat.

Když trochu odbočím, nedávno jsem četla krásný článek o tom, jak lidé v této nelehké době koronaviru jsou tvůrčí a vymýšlejí spoustu nových slov: koronáč, rouškovník, koronaut, koronanákup, koronakrize, koronavize atd. Mně napadlo v souvislosti s tímto slovo koronaterapie. Nevím teď, jestli se toto slovo někde používá, ale kdyby se mě kdokoliv zeptal, co tím myslím, tak hned zahlásím:"No přece práce ve vinohradu!"

A je tomu opravdu tak...když začalo toto období "koronáče", tak kde jinde jsme si pročistili myšlenky, zbavili se negativní energie, které v této době bylo opravdu dost, načerpali energii novou, kochali se nádhernými výhledy a v tom lepším případě se setkali i s přáteli, jež nám přišli na pomoc? Přesně tak, ve vinohradu.

Já bych ale už byla ráda, kdyby se ten "koronáč" nebo "koronakrize" přehoupla do stavu "bezkorony", a aby to vše skončilo a mohli jsme opět žít tím úplně obyčejným životem.

Každopádně vše, co souvisí s koronou, nám nemůže překazit naše odhodlání a hlavně potřebu ve vinohradu pracovat, neboť vinohrad roste a jeho nezajímá dění okolo nás, roste si svým tempem, kterému se musíme podřídit. A jak jsem psala v nadpisu, nám se už vinohrad zelení a s tím pro nás samozřejmě nastává hodně úkonů, které se musí udělat.

O stříhání a navazovaní, které se provádějí brzy zjara, jsem prozatím nic nepsala, nějak mě mé "básnické druhé já" nepustilo. No momentálně je máj, a to je nejenom lásky čas, ale nastává také období, kdy se ve vinohradu čistí kmínky (manžel to označuje jako "jdeme čistit spodky").

Většina vinohradníků má ve vinohradu nějakou neoblíbenou činnost, kterou prostě nedělají rádi a kdyby mohli, tak jí přenechají někomu jinému. Čistění kmínků je ale pro mě práce, která jde opravdu od ruky a dělám ji ráda.

Kdo neví, co je čištění kmínků, tak malé vysvětlení: čištění kmínků je vlastně jedna z prvních tzv. "zelených prací" na vinici. Je to práce, kdy odstraňujeme z kmínku mladé a malinké výhonky. Jednak proto, že konkurují ve výživě budoucímu hroznu a taky proto, že jsou náchylné na houbová onemocnění a to opravdu nechceme 

Při této práci býváme vybaveni velmi důmyslnými pracovními nástroji, a to našima rukama a nůžkami, takže to vše probíhá ručně. Dají se samozřejmě využít různé kartáče na ometání kmínků nebo přímo stroje, ale těmito stroji tedy zatím nedisponujeme.

Většinou to vypadá takto: ráno brzy vstaneme, nakrmíme vše živé okolo nás (nás, děti a zvířata), zabalíme co nejvíce jídla, které je v tomto případě to nejdůležitější a vydáme se směr vinohrad. Zde se setkáme s další rodinou, nebo prácechtivými pomocníky. Poté se dvě až tři hodiny v kuse v závislosti na velikosti vinohradu přesunujeme od kmínku ke kmínku révy a čistíme, odlupujeme a stříháme. Starší děti nám pomáhají, i když dosti frflají, mladší nám utíkají radši z dohledu někam do křoví.

Po práci míváme samozřejmě nejen dobrý pocit z odvedené práce, ale také bolavá záda a někdy poškrábané ruce, někdo spálený krk, obličej a ruce, dále například totálně špinavá kolena, propocené oblečení, pořádný hlad, nové zážitky z vyprávění od ostatních pracujících, a opět špinavé, někdy poraněné a uřvané děti a hlavně pořádný hlad a žízeň a skoro žádné zásoby jídla, neboť děti nám to doslova všechno pojedli.

Takže opravdu platí, komu se nelení, tomu se zelení, všem práci zdar a optimismus v duši